Jizva. Co dokáže!?! Můj příběh

      Je to přesně 10 dní, co jsem se vrátila z velice intenzivního, 10 denního výcviku Core touch II. Ano, tento výcvik se mého jádra, už po druhé, opravdu velmi dotkl a já si troufám říct, že mě i celé mé rodině změnil život. Cítím se vyrovnanější, zdravější, sebejistější,.... Vlastně to slovy nejde ani dobře vyjádřit.

Teď mám potřebu s vámi sdílet moji zkušenost s jizvou.
Tak pěkně od začátku. Už několik let! mě bolí záda v oblasti solaru plexu a srdce, poslední měsíce se bolest šířila přes lopatku až na krk. Byly lepší dny, byly horší dny. Známe to všichni. 

Dnes je to 14 dní od ošetření mé jizvy a já si teprve včera uvědomila všechny souvislosti s tím spojené. Původně jsem si myslela, že vymizení mojich bolestí souviselo s vypouštěním emocí, které probíhalo téměř konstantně celý kurz, ale včera mi to došlo. Bolest se už znovu neobjevila to ráno po večerním léčení jizev.

 
Jak to probíhalo? Nejprve nám Richard Vojík ukazoval, jak ošetřovat jizvy jako jsou slepáky, operace břicha, úrazy. Jizvy jsme mechanicky různými způsoby stimulovaly a pak jsme šli i do fascií a hlubších vrstev, protože třeba při císaři se postupně nařízne sedm vrstev tkání!

Přišlo mi až neuvěřitelné sledovat, jak někdo může tolik křičet, při masírování 20 let staré jizvy slepáku nebo kolik bolesti a utrpení ze sebe může vypustit žena při masáži jizvy po císaři. 

Jizvy totiž nezpůsobují jen fyzické stažení nebo znecitlivění, ale velmi často se do jizvy uloží pocity a emoce, které člověk prožíval ve chvíli vzniku jizvy.

A co bylo pro mě nejzajímavější? Sevření jak fyzické, tak to psychické se v těle může takzvaně řetězit. Jizva na břiše, vám může působit bolest ramene nebo třeba hlavy. To byl i můj případ.
Podvědomě jsem cítila, že svoji jizvu chci taky ošetřit. Poprosila jsem si vedoucí naší rodinky Petra Straková, ke které jsem měla důvěru. To, že je vojenská lékařka, byl už jenom bonus. Klíčové pro mě bylo rozhodnutí, že chci uvolnit maximum toho, co je tam uloženo. 

Vyzvala mě, ať jí řeknu něco o mé jizvě a pocity s ní spojené.

Je to jizva po domácím porodu mé dcery. Porod probíhal normálně až idylicky. Já si v bazénku krásně vokalizovala a vlnila se do rytmu mých porodních vln. Vše šlo rychle, možná až moc rychle, pomyslela jsem si, když jsem měla po 50 minutách hlavičku mezi nohama.

Vlastně mě to dost rozhodilo a přišel strach, že je to moc rychlé a budu z toho poraněná. Hlavičku jsem jemně vtlačila zpátky. Andělka se ale nenechala odradit. Tím, že jsem jí ale předtím zastrčila, vylezla hlava podruhé jen na půl, držela tak celou kontrakci a pak vyšla půlka tělíčka. Tím pádem se ramínka nedorotovala a roztrhla mi hráz.

Radost z toho, že vše šlo vlastně hladce, podvědomě zakryl vztek na mě, že jsem svým strachem ublížila sobě a možná i Andělce. Vztek na mojí dulu, která tam nebyla, aby mi řekla, pusť jí ven. 

Člověk, ví, že dělala co mohla, aby přijela včas, i to, že vše co se má stát se stane z nějakého důvodu, ale ten vztek tam prostě byl!
Nejdřív se nedělo nic speciálního. Peťa mi chválila jizvu, jak je hezky zhojená. (vysedávání v dubové kůře, udělalo své :) ) Za chvíli se začala objevovat prudká bolest v pravém podžebří. Tu bolest dobře znám. Žlučník ukazuje svou sílu. Právě žlučník je v tradiční čínské medicíně orgán nejvíce ovlivněný emocemi a právě emoce hněvu je pro něj nejtypičtější. 

Řeším ho už několik let... 

Ok jdeme do toho. Tak polez. Teď nebo nikdy, řekla jsem si, už po několikáté na kurzu. Prostě to dál už nepotáhnu. Začala jsem ten vztek vyřvávat ven. Rukou jsem mlátila do matrace a obě jsme se s Petrou vlnily v rytmu mého dechu. U toho masírovala mi masírovala oblast žlučníku. 

Bolest se přesunula i do oblasti levého trapézu a krku, kde to cítím už několik měsíců. Řetězení, jak vyšitý. Ještě jsem chvíli takhle řvala a mlátila kolem sebe, až ta potřeba najednou úplně vymizela. Pak jsem nějakou dobu jen integrovala a za chvíli šla spát.

A ráno? Nic. Bolest byla pryč. A zatím se nevrátila. 

Až včera mi došlo, že to má nejspíš na svědomí ta jizva. Taky jsem si uvědomila, že ráno po porodu, mě tak strašně bolely záda v oblasti solaru, že mě Jára musel dávat masáž. Přikládala jsem to celo nočnímu snažení dostat prso do pusy brečící Andělky, ale vše bylo asi jinak. Hněv už se nejspíš zabydloval v mém žlučníku a stahoval celou břišní stěnu a střílel až do zad. Vydržel tam, víc jak tři roky.
To celé pro mě bylo tak obrovský uvědomění, a hlavně léčení, že mám chuť povědět o jizvách celému světu. Heeej člověče, máš jizvu? Pojď se o ni starat!!!

Víš, že asi 80% lidí má nějakou jizvu? Nejspíš ji máš taky. Jak ses o ni staral/a nebo staráš? 

Pravděpodobně nijak jako většina lidí....

Tak tady pro ty, co to zaujalo sdílím článek i s fotkami a videem, jak jizvy masírovat.
https://fyzioterapie-online.cz/vse-co-jste-chteli-vedet-o-jizvach-a-bali-jste-se-zeptat/

Pokud si na to netroufáš, nebo je to v místě, kam si dobře nedosáhneš, najdi si někoho, kdo ti s tím pomůže. 

Pokud cítíš, že by v jizvě mohly být uloženy emoce, což většinou jsou, neboj se obrátit na někoho se zkušenostmi.
Jak jste asi vytušili, téma jizev se na nějakou dobu stává součástí mého světa. Mám velkou potřebu to sdílet, s co nejvíce lidmi. Pro mě je to skoro zázrak, neuvěřitelná ukázka toho, jak věc, kterou řeším víc jak tři roky se vyřešila během půl hodiny.

Kdo ucítíte volání po léčení vaší jizvy, ozvěte se mi. Společně se na ni podíváme. :) 

Zázraky ti neslibuji, i protože vím, že každé tělo funguje jinak, ale minimálně alespoň částečnou úlevu zaručit můžu. :)

Přeji všem lidem, aby si dovolili jejich jizvy propustit s láskou, a aby všechna sevření, která jim způsobují, mohla odejít. Staniž se!
S láskou a úctou Terez