Nahoře bez

Je nahé tělo normální nebo snad něco, co bychom měli skrývat?

    K napsání tohoto článku mě inspirovala dovolená v Chorvatsku, kde jsme s Andělkou "náhodou" na paddleboardu dopluly do nuda kempu. Nejdřív jsem byla docela překvapená, protože ty lidi dělali všechno úplně normálně jako kdyby byli oblečení. Vařili, jezdili na kole, hráli petangue,...Chvíli to člověku nedá a prostě na ty intimní partie kouká, protože to prostě běžně nevidí. Ty různé tvary, barvy, velikosti. Po nějaké chvíli, mi to přišlo skvělý. Navíc všichni ty lidi vypadali tak spokojeně. Až návrat na stejné místo na podzim mě však donutil tenhle článek napsat.

Tohle téma je hodně kontroversní.

Pojď se na chvíli podívat na to, jak to máš s nahotou ty.

Vídával(a) jsi svoje rodiče v dětství nahé nebo se před tebou spíš schovávali?

Víš, že z velké části tvůj pohled na nahotu ovlivnilo právě dětství?

    Může se lehko říct, že nazí se rodíme a nazí zase odejdeme. Tak proč s tím někdo tolik nadělá? Sice je to pravda, ale když člověk vyrůstá v puritánské rodině, kde i holé koleno ženy je už něco přes čáru, pak může být nahota opravdu děsivá. Proto je dobré na toto téma dobré nahlížet s respektem k druhým a jejich individuální cestě.

    Pro mě je tělo jenom schránka pro duši. Něco, co si pouze půjčíme pro tuhle inkarnaci. Takové autíčko, které nás má provést tímto životem. Dostali jsme ho přesně takové jaké má být, aby nám pomohlo naplňovat náš životní záměr. Ale jako o všechno, je potřeba o své tělo pečovat a přistupovat k němu s úctou a s respektem.

    Většina z nás už asi ví, že jak o sobě smýšlíme, tak nás vidí i druzí. To co vysíláme i dostáváme. To je zákon kvantové fyziky. Proto nám vůbec nepomůže pranýřovat se za to, že naše tělo nevypadá, tak jak bychom chtěli. Je jasné, že pokud přiberu 10 kg za rok nebudu se svou postavou nejspíš úplně spokojená. Ale v tomto případě musela přijít nějaká disbalance, která zapříčinila tenhle náhlý nárůst váhy. Poté je dobré se podívat, co se v mám životě změnilo. Nejčastěji to jsou psychické příčiny, které způsobují takové kolísání váhy, o to více je dobré být k sobě laskavá(ý) a snažit se nejprve zlepšit svoje prožívání než se pachtit v tělocvičně. Při klimakteriu se může váha ženy zvýšit, ale pokud dobře pečuje o svoje tělo a ví, co mu v tomto období dodat, nemusí být změny váhy ani nálad nijak razantní a náhlé.

Představ si situaci.

Jsi u bazénu, jsou tam i děti, tvůj partner a další lidé. Je tam také žena bez podprsenky.

Jak ji vnímáš?

Z pohledu ženy.

"Ta si teda troufá, že se nestydí. Takhle se tady vystavuje před chlapama. Co tím chce dokázat?"- Vnitřně jí její nahota šve, ale nic neřekne, protože je přece "respektující"... (nerespektuje však sebe, protože se bojí projevit svůj názor)

"Ta je teda odvážná, s takovýma prsama bych nevylezla ani za nic, kdyby aspoň měla,co ukazovat." - Je kritická, ale jak už víme, kritická hlavně sama k sobě.

"Taky bych se nejradši svlíkla, protože ty plavky fakt studí, ale co si řeknou lidi." - Vnitřně se ženou souzní, ale díky jejímu nízkému sebevědomí si to sama nedovolí.

"Taky bych se svlíkla, ale radši si tu podprsenku nechám, je to pro mě bezpečnější." - Žena se vnitřně může bát, že na muže bude působit, že je chce sbalit. Může tam být podvědomí strach z mužů.

"Super, konečně někdo. Konečně tu podprsenku taky můžu zahodit." - Žena čeká na potvrzení vlastního vnímání.

Z pohledu muže.

"Waw, ta se je teda odvážná se takhle ukazovat, "stará" by jí určitě nejradši vyškrábaly oči, nemůžu na ni tak zírat."- Muž se může cítit jako vlastnictví ženy a vnitřně se bojí zdravě projevovat svou sexualitu a koukat po jiných ženách.

"No teda nic moc, radši by měla nosit podprsenku."- Opět tu máme kritičnost, a opět kritičnost, která začíná u onoho muže.

"Super, tak by to mohly udělat všechny, aspoň bych měl na co koukat." - Touha vidět nahé ženské tělo, což je normální, ale protože to není běžné, může to vnímat jako něco extrémně sexuálního.

"Konečně někdo normální. Já bych taky podprsenku nenosil." - možná "normální" pohled na nahotu

Tohle je jen pár z možných pohledů a jejich vnitřních výkladů. Mají sloužit pouze jako námět k zamyšlení.

Základ je sebepřijetí.

    Sebepřijetí je sice základ, ale taky téma, které si řeší velká část společnosti. Co se nám stalo, že se na své nahé tělo nemůžeme podívat do zrcadla? Kde se vzalo to, že nejsem v pořádku. Je to většinou právě to už zmiňované dětství. A není to pouze o tom, jestli jsme vídali svoje rodiče nahaté, ale hlavně o tom, jak oni sami sebe přijímali a jak přijímali nás jako lidské bytosti. Málokdo z nás měl rodiče, kteří by mu dávali bezpodmínečnou lásku, respekt a uznání, proto pak v dospělosti hledáme nástroje, která by nám pomohly navrátit se k sobě, nalézt ztracenou sebedůvěru a pomohly v sebepřijetí. Těch nástrojů je mnoho. Každý má svoji cestu a já pevně věřím, že pokud člověk chce, takové nástroje nalezne. On je v podstatě nemusí ani hledat, všechnu moudrost už máme v sobě, takže se stačí zastavit, než něco zastaví nás, a podívat se do sebe.

    Při mé práci je nahota něco naprosto přirozeného. Masáže i jiné techniky bodywork mají člověku pomoci plně přijmout svoje tělo, znovu se napojit na jeho moudrost a spustit samo-ozdravné procesy. Vím, že je potřeba velká dávka odvahy a času k otevření se, aby terapie mohla přinést člověku, co nejvíce užitku. Proto jsou setkání i tak dlouhá. Každý má totiž svůj čas k otevření se. U pravidelných klientů můžu vidět ty obrovské posuny na vlastní oči. Stávají se z nich sebevědomější a otevřenější bytosti.

   Navíc je dobré si uvědomit, že i když je člověk fyzicky nahý, ve skutečnosti je málokdy opravdu nahý. Všichni totiž máme svá tajemství a věci, které před vnějším světem skrýváme. Takže pokud nebudu opravdu chtít, nikdy nemůžu být úplně nahý.

     Přála bych nám všem, abychom se v otázkách nahoty cítili komfortně, ať už to má každý jakkoliv.